Co je mozkový iktus?

Všechny tyto příčiny vedou k nedostatečnému krevnímu zásobení. Podle místa a velikosti  poškození se mozková mrtvice může nebo nemusí projevit klinickými příznaky. V případě, že se jedná o bezpříznakovou mrtvici, hovoříme o tichém (němém) iktu.

Typické příznaky a projevy

Projevy mozkového iktu mohou být tělesné, duševní nebo se jeho příznaky odrazí ve změně chování. Mezi nejčastější fyzické příznaky patří slabost až nemotornost pohybů, ochrnutí, ztráta citlivosti ve tváři, horní nebo dolní končetině jedné strany těla, potíže při mluvení, špatná orientace. O mozkovém iktu hovoříme v případě, pokud některý z příznaků přetrvává déle než 24 hodin a více. Pokud všechny příznaky vymizí do 24 hodin, jedná se o přechodný záchvat nedokrvení mozku - krátké průtokové selhání neboli tranzitorní ischemickou ataku.

Miniictus

Miniiktus neboli malá mrtvice je hlavním rizikovým faktorem pro vznik ischemického iktu. Z tohoto důvodu by lidé, kteří prodělali miniiktus měli vyhledat lékaře.  Příznaky mají zpravidla náhlý začátek a trvají od 15 vteřin do 15 minut. Někdy mohou trvat celých 24 hodin. Podle současných výzkumů se uvádí, že až u 50% postižených miniiktem dochází k následnému poškození (mozkový infarkt nebo malé krvácení).

Varovné příznaky a projevy mozkového iktu

Zhruba 1/3iktů předchází varovné signály. Mezi nejtypičtější pak patří:

• ztráta svalové síly a poruchy koordinace,
• znecitlivění a otupení v některých částech těla (především jednostranných částí),
• neschopnost správně artikulovat,
• porucha rovnováhy,
• intenzivní bolest hlavy,
• porucha vědomí a křeče
• jakékoli jiné náhlé přechodné zhoršení zdravotního stavu.

Jak se zachovat při podezření na mozkovou mrtvici?

V případě, že máme podezření na mozkový iktus, měli bychom co nejrychleji volat lékařskou pomoc. Dále je nutné abychom:

• Pokud není postižený při vědomí, je potřeba zkontrolovat vědomí, dýchání a tep a uvolnit těsný oděv.
• Měli bychom se vyvarovat jakékoli manipulace s krkem  a zkontrolovat, zda jsou volné dýchací cesty.
• V případě, že postižený zvrací nebo má potíže  s dýcháním, měli bychom ho udržet vleže na boku s mírně zdviženou hlavou.
• V případě křečí je nutné odstranit  všechny předměty o které by se mohl postižený zranit.
• Nepodáváme nic k jídlu ani k pití.
• Při oslabení svalové síly ruky nebo nohy, podložíme postiženou končetinu a snažíme se zabránit jejímu zalehnutí nebo utlačení.

Krvácivý (hemoragický) iktus

Je způsoben krvácením do mozkové tkáně nebo do prostoru  pod pavučnicí, což je úzký prostor mezi povrchem mozku a mozkovou blánou, která pokrývá mozek. Krvácení z tepny uvnitř lebky je způsobeno prasknutím tepenné výdutě nebo určitým onemocněním. Choroby, které způsobují ztenčení, ztvrdnutí a lomivost  stěny tepen, jsou nejběžnějšími příčinami mozkových krvácení. Mezi taková onemocnění patří hypertenze nebo amyloidové poškození cév (ukládání bílkoviny amyloidu do stěny malých mozkových tepen). Jestliže u někoho vznikne krvácení do mozku, krev tlačící se do mozkové tkáně poškozuje nervové buňky (neurony), takže postižená část mozku nemůže dobře fungovat.

Rizikové faktory cévní mozkové příhody

Většina cévních mozkových příhod vzniká jako následek medicínských příčin (např. vysoký krevní tlak) a příčin návykových (např. kouření). Mezi medicínské rizikové faktory patří:

• hypertenze (vysoký krevní tlak),
• vysoká hladina cholesterolu,
• ateroskleróza,
• různé srdeční poruchy (např. fibrilace),
• genetické faktory,
• migrény.

Výše uvedené rizikové faktory se navzájem ovlivňují  a jeden může zesilovat účinek druhého a naopak. Návykové rizikové faktory jsou takové, které vyplývají ze životního stylu a chování jedince. Mezi nejvýznamnější patří kouření, nesprávná životospráva, nadměrná konzumace alkoholu a sedavý způsob života. Také noční chrápání a spánková apnoe (přechodná zástava dechu ve spánku), užívání antikoncepčních pilulek, užívání drog s povzbuzujícím účinkem a nadváha zvyšují nebezpečí vzniku cévní mozkové příhody.

Ošetření akutního iktu

Iktus vede ke smrti postižených mozkových buněk a neexistuje nic, co by bylo možné udělat pro jejich obnovení, pokud odumřou. Pouze v některých případech ve velmi časných stádiích před tím, než mozkové buňky odumřou, má až 70% postižených buněk možnost záchrany.  Podle současných moderních výzkumů  časná hospitalizace postiženého  a vhodně vedená terapie  může být život zachraňující  a velmi výrazně ovlivní zdravotní stav a kvalitu života.

Hospitalizace nemocného

Délka pobytu v nemocnici záleží na závažnosti iktu a na množství vyšetření, která je potřeba udělat. Lidé, kteří měli miniiktus zůstávají v nemocničním ošetření jeden nebo dva dny a lidé s iktem zpravidla dva až čtyři týdny. Lidé s mírnou cévní mozkovou příhodou mohou být schopni jít domů za několik dní, ale v případě těžkého iktu potřebují zůstat v nemocničním ošetření několik měsíců kvůli léčbě a rehabilitaci.

Druhy vyšetření

Pro správnou diagnózu iktu je důležité správné provedení laboratorních testů. Mezi nejdůležitější vyšetření iktu patří:

• CT a MRI - pomocí těchto přístrojů jsou snímány rentgenové, resp. Magnetické rezonanční obrazy, kdy každý jednotlivý obraz ukazuje napříč říznutou „vrstvu" mozku, zobrazující  jakékoli abnormální oblasti.
• Ultrazvuk a MRA - zobrazení karotických tepen se provádí ultrazvukem nebo magnetickou rezonancí.Obě vyšetření jsou bezbolestná, bezpečná a celkem rychlá.
• Mozková angiografie - jedná se o injekční podání látky do mozkových tepen, zobrazující se na rentgenových snímcích. Používaná látk ase nazývá kontrastní prostředek.
• Lumbální punkce - odebírá se malý vzorek mozkomíšního moku.
• EKG - vyšetření trvá několik  minut a za pomocí elektrických čidel  (elektrod) se snímají cyklické změny v přirozených elektrických proudech těla, které se objevují při srdeční akci.
• Elektrokardiografie - jedná se o ultrazvuk srdce. Vyšetření se používá k vyhledání strukturálního poškození v srdci, jako jsou chlopenní abnormality, zvětšení komory nebo odhalení krevní sraženiny.
• Rentgen hrudníku - jedná se zcela běžné diagnostické vyšetření, které se využívá při vyhledávání hrudních abnormalit.
• Testy krve a moči - krevní testy mohou zahrnovat testy ke stanovení srážlivosti krve, počtu krvinek k určení krevních poruch a zánětu, test sedimentace červených krvinek a také chemické krevní testy ke stanovení cukrovky, jaterních chorob nebo jiných poruch. Rozbor  moči zahrnuje chemické vyšetření a stanovení počtu buněk k odhalení infekce a onemocnění ledvin.

Následky iktu

Některé mozkové příhody jsou smrtelné, jiné mohou způsobit trvalé nebo dočasné postižení. Čím je doba po mozkové příhodě delší, tím je menší riziko, že na ni postižený člověk zemře. Nejvyšší riziko úmrtí je během prvních tří dnů po iktu. Riziko časného úmrtí po akutním iktu je největší u těch, které během prvního dne postihla ztráta vědomí. Bohužel někteří lidé se zdánlivě lehčí cévní mozkovou příhodou mohou zemřít hned po ní v důsledku nové mozkové příhody, infarktu myokardu, cévní zástavy srdce nebo zástavy dýchání, řízených  z mozkového kmene.

Závažné medicínské komplikace

Mezi závažné medicínské komplikace cévní mozkové příhody, které mohou vést ke smrti během prvního měsíce po příhodě jsou:

• otok mozku a jeho následný posun s útiskem životně důležitých mozkových centre dýchání a srdečního rytmu,
• aspirační pneumonie - zápal plic způsobený vdechnutím potravy nebo tekutin do plic,
• krevní sraženiny v tepnách srdce a plic.

Mezi nejčastější příčiny úmrtí po 1. roce patří:

• infekce močového traktu, zápaly plic, infekce kůže způsobená proleženinami,
• oběhové komplikace - selhání srdce, infarkt myokardu a plicní embolie,
• demence.

Zotavování po mozkové příhodě

Proces zotavování  po mozkové příhodě je dlouhodobý proces, který může trvat i několik let a vždy záleží na typu mozkového iktu. Mladí lidé se zotavují rychleji než starší lidé  a asi 80% pacientů mladších 40 let  se vrací k nějakému druhu práce. Lidé, kteří neudrží kontrolu moči a stolice  déle než 2 dny po iktu, se zpravidla zotavují méně dobře. Z hlediska uzdravování patří mezi výhledově špatná znamení: ztráta vědomí, během prvního dne po iktu, ztráta schopnosti vidět jednu polovinu prostoru, srdeční selhání, problémy s orientací v prostoru, v minulosti prodělaná mozková příhoda, závažná slabost postižené poloviny těla v prvních dnech po iktu. Zlepšování stavu je obvykle nejrychlejší v prvních dnech a týdnech, po jednom měsíci je však výrazně pomalejší. V případě, že aktivní rehabilitace již nevede k žádnému viditelnému zlepšování, bává ukončena. Postižený by však měl na sobě nadále pracovat a vytrvat v tomto úsilí několik let.

Rehabilitace

Rehabilitace by měla být zahájen a ihned, jakmile to stav pacienta umožní. V některých případech to může být již po 24 hodinách po iktu, v jiných se může jednat o dny nebo týdny. S rehabilitací se začíná zpravidla v nemocnici, nejprve na iktové jednotce nebo v jiném oddělení, poté ve specializovaném rehabilitačním oddělení nebo centru. Po propuštění pacienta z nemocnice se s rehabilitací pokračuje ve specializovaných ambulantních rehabilitačních centrech, nebo doma. Hlavním cílem rehabilitační péče je obnovit soběstačnost pacienta a do nejvyšší možné míry zmenšit závislost postižené osoby.

Sociální péče

Sociální pracovník je pacientovi nápomocen při zvládání emocionálních a sociálních potíží vzniklých v důsledku cévní mozkové příhody. Změna zdravotního stavu představuje velký zásah do životního stylu, vztahů, zaměstnání, příjmů, trávení volného času atd. Jestliže pacient potřebuje přeložit do jiného zařízení krátkodobé nebo dlouhodobé rehabilitace, sociální pracovník záležitost s pacientem a jeho rodinnými příslušníky prodiskutuje. Pacientovi jsou také poskytovány kontakty na komunitní asistenční služby a agentury.

Zvládání běžného života

Pro pacienta s iktem je velmi podstatné, aby se pokud to je možné, vrátil ke svým předchozím aktivitám. Nesmírně důležitá je také pomoc rodiny a

psychická podpora postiženého. Jestliže není možné úplné uzdravení, pak je třeba usilovat o dosažení co největšího částečného uzdravení. Je důležité, aby každodenní aktivity byly prováděny bezpečně. Zpočátku je lepší procvičovat denní činnosti s pomocí terapeuta. Zde patří např. oblékání, osobní hygiena, chůze po schodech, vaření. Pokud  po iktu dochází k  křečovitému stažení - spasticitě svalstva, lze ji zmírnit ohříváním a ochlazováním svalů nebo aktivně a pasivně prováděným protahovacím cvičením v rozsahu obvyklého pohybu svalů a kloubů. V případě, že pacient není schopen bezpečně provádět běžné činnosti sám, použijí se speciální pomůcky a služby, které mu usnadní život doma.

Fyzická aktivita po iktu

Bezpečné a příjemné cvičení pro uzdravení je důležité jak o komplexní, tak po preventivní stránce. Podstatné je, začínat pozvolna a postupně. Výběr možných aktivit záleží na následcích mozkové příhody. Mezi doporučené aktivity patří chůze a jízda na rotopedu. Postižení lidé s hemiplegií budou potřebovat pomoc fyzioterapeuta nebo specialisty. O stupni fyzické aktivity je vhodné si promluvit s praktickým lékařem.

Emoční potíže

Mezi častější potíže po iktu patří také potíže v emoční oblasti týkající se podrážděnosti, nespokojenosti, smutku a depresí. Potíže se mohou objevit ihned po iktu v důsledku přímého poškození pacientových schopností. Především neschopnost vyjádřit se vede k podrážděnosti. Mezi normální fyziologické reakce patří citlivost na změny. U některých pacientů je zapotřebí spolupráce psychoterapeuta.Těžce depresivní pacienti by měli vyhledat poradnu psychiatra.

Funkce rodiny

Role rodiny při rehabilitaci a uzdravování nemocného po iktu je velice důležitá a rodinní příslušníci by měli zotavujícího se člena povzbuzovat, dodat mu důvěru v uzdravení a umožnit mu stát se opět aktivním. Stres a strach dopadá jak na samotného nemocného, tak i na jeho členy rodiny, a proto je důležité, aby rodina držela pohromadě a dokázala společné problémy překonat.